Štítky

, , , , ,

Některá hudba v sobě svůj původ prostě nezapře. Nemůže, nemá jak. Národnost autora totiž občas z hudby čiší takovým způsobem, že už není třeba přidávat nálepku „mejd in“.

Zajímavé je, že občas takovou muziku paradoxně známe s textem v jiném jazyce, zpívané zpěváky jiných národností, a přesto, když tu hudbu slyšíme, řekneme, že to je prostě ruský song.

Mluvím konkrétně o písničce „Those were the days“  zpívané Mary Hopkinovou.

Mimochodem – všimněte si, že i v Anglii se umí vylíhnout opravdu pěkné děvče. Možná proto, že je to Velšanka? Ale to je teď vedlejší. Důležité je, že se z této písně na nás usmívá ta široká ruská duše, že ji ani britská zpěvačka, ani text amerického textaře, prostě nepřebije ten „ruský pocit“ z této písně. Však jsme ji tu také zpívávali s kouzelným českým textem:

Výýýýtááááhnu cechtáky, koupím si tepláky a pojedu do Oděsy na bál.
A celááá Oděsa radostí zaplesá, jaký jsem jááááá to suprelegááááán….

Nuž, nedalo mi, a konečně jsem si našel ruské verze této písně:

Tak nejprve tu nejstarší, na které je slyšet i praskání desky:

Nádhera, ne?

Nebo máte rádi velký orchestr a ruský sbor?

Trošku nabubřelé, ale což, ruské, není-liž pravda?

A nakonec nejhezčí ruské podání, které jsem našel:

No, uznejte, nezní v tom trocha té smutné ruské duše, takové teskné volání o tom, že co bylo už není?

Jezdívali jsme trojkou s rolničkami
v dáli ohně plály každou noc.
Ty časy už dávno nejsou s námi
duše má po nich teskní

Cesta je daleká,
lunou ozářená.
Písní mi zní
to tiché zvonění.
V dáli se vytrácí,
pějí ji tuláci,
noc za nocí,
se stále navrací!

Domů zpět už novými cestami
nám souzeno je putovat.
Jezdili jsme trojkou s rolničkami,
dávno tomu, již jen vzpomínat.

Reklamy