Štítky

, , , , , , , , , ,

Slovo má sílu a moc, to je známá věc.

Nelíbí se vám něco? Ošklivě to pojmenujte a pak ten název použijte všude, kde je to jen možné. Zvláště tam, kde by vůbec nemělo být.
Tak například z kuřáka udělejte nejprve závisláka, protože se své záliby nechce vzdát – tudíž je závislý. Později dokonce vraha, protože letmý obláček kouře nemilosrdně zabíjí nevinné řvoucí parchantíky, tedy pardon, děti.
Podobně z člověka, co si občas stáhne nějakou písničku, film či seriál z internetu, udělejte piráta a zloděje, protože neplatí autorům – tedy vlastně vydavatelům, kteří se nedokážou přizpůsobit současné době a neumí prodat jen jednu písničku, film starší pěti let, či seriál, který v místní televizi neběžel, nebo ano, ale je tomu již dááávno.
Pro jistotu z těch, co chtějí svobodně brousit internetem, udělejte pedofily a zvrhlíky, protože tu svobodu chtějí určitě kvůli dětskému nebo alespoň dědskému pornu.

Také novináři zahajují preventivní úder, když z diskutéra pohoršujícího se nad jejich pravopYsem a Šlohem udělají pouhého nácka a říkají mu grammar-nazi.
Prosím všimněte si slov pravopYs a Šloh; zde jsem se rozhodl použít stejnou metodu proti nim. Uvidíme, třeba se „Šloh“, coby synonymum přepisování četky, ujme.

Hanlivé pojmenování je vždy prvním krokem na cestě k potlačení cizího názoru.

Je totiž mnohem jednodušší nadávat ubohým závislákům, kteří si třeba zapálili na balkóně, než milým sousedům s libůstkou.
Je mnohem jednodušší prosazovat zákony proti pirátům, než proti potencionálním zákazníkům, kteří by rádi koupili, ale nemají kde. Nebo spíše co.
Je mnohem jednodušší prosazovat cenzuru internetu proti pedofilům a zvrhlíkům, než přiznat, že jde o první krok pro zahájení masivní cenzury.

Je mnohem jednodušší prohlásit kritika za grammar-nácka, než přiznat, že nejde o kvalitní články, ale jen o množství článků a rychlost publikace.

V tomto duchu se například nese článek „Texty na jedno použití a proč se s nimi nepárat„. Stručně shrnuto, autor, pan Koubský, nejprve mluví o chování lidí v diskuzích a popisuje takzvané grammar-nazis. Pak plynule přejde k tématu profesionálních článků, kde upřednostňuje obsah před formou. Mimo jiné si rýpne do češtiny kvůli „těžkému a samoúčelnému pravopisu“, ostatně soudím, že Kartágo by mělo být zničeno. Nakonec z těžko pochopitelného důvodu vyjme profesionální novinové a odborné články z kultury a literatury, stejně jako vyjme emaily z psané korespondence (hůůů, už vidím, jak přichází dopis z nejmenované pojišťovny: Vážený Klyjente, dovolujeme si vás oslovyt s nabýdkou…“).

Buď tedy autor účelově mlží a manipuluje, nebo opravdu věří tomu, co píše.
Obojí je špatné.
Horší ještě o to, že z hlediska jazyka a stylu nejde o nijak špatný článek.

Zkusme ale přistoupit na jeho hru. Bylo by jistě zajímavé vidět tvář autora zmíněného textu v situaci, kdy by někdo jeho slova vzal a použil proti němu – proč se párat s texty na jedno použití. Proč se vůbec párat s čímkoli na jedno použití.

První příklad na věci, která je opravdu jen na jedno použití:
„Pane vrchní, to pivo je teplé!“
„Mám se snad párat s nějakým chlazením? Podívejte se, v žaludku máte 37°C a to pivo má 30°C, takže je chladnější než váš žaludek a tudíž vás osvěží. Navíc není o tolik chladnější, než váš žaludek, takže mu nezpůsobí teplotní šok, který může vést ke vzniku a rozvoji žaludečních vředů, nedávno o tom dělali v Americe vědeckou studii. Já čepuji pivo kvalitní, poctivé a z pravých surovin, žádné šmejdy. A čepuji ho teplé pro vaše dobro, takže, jestli se vám to nelíbí, pijte pivo jinde.“
„Kde jinde? Byl jsem ve dvou hospodách a ze všech jsem odešel, protože měli teplé pivo!“
„A to jste čekal, že to jinde bude lepší? Pane, vám, zdá se mi, nejde o pivo, vám jde o to se pohádat, ale to ne, my tady žádné teplotní nácky netrpíme!“

Válel bych se smíchy, kdyby taková situace byla skutečně JEN velmi velmi hypotetická. S vhodným dodavatelem chladících zařízení totiž… viděl jsem, co dokázal šikovný prodejce Jemčy v libereckém kraji. V širokém dalekém okolí prostě neměli čaj. Jistě, nic člověku nebránilo koupit si v obchodě čaj a doma si ho uvařit, ale v hospodě…

Nicméně texty na internetu nejsou nikdy jen na jedno použití, ale zůstanou, i když je už dlouho nikdo nečetl. Takže jak by to vypadalo s něčím trvalejším:
„Pane obkladači, ten obklad v koupelně vám na metru ujíždí o deset čísel!“
„Ňákej chytrej, mladej. Hele já sem placenej vod kusu, né vod hodiny. Dyby sem měl každou koupelnu vobkládat tejden tak si nevydělám. Dal sem vám sem kvalitu, fajnový vobkladačky. Lepil sem to perfektnim lepidlem. To vám musí stačit.“
„Ale já tady na to budu koukat celá léta!“
„Tvůj problém, mladej, ale že si mi symatickej, tak ti poradím, hele, stačí, dyž budeš koukat jen takle vodsuď sem – tam to vypadá fajnově, ne? Dyť se to tam stejně časem sková za ňákou skříňku, ne? No tak nebuď jak ňákej měřáckej nácek.“

Válel bych se smíchy, kdybych neznal příběh, jak kamarádce málem vedly (téměř) středem obýváku stoupačky. Samozřejmě, nikdo jí nebránil nechat si trubky v cestě a třeba na ně zavěsit nějaké květináče či tak něco. Nakonec by si na to zvykla a vůbec by jí to nepřišlo.

A do třetice příklad něčeho, co se konzumuje jen duševně.
„Tedy, pane dirigente, dnes vám ten orchestr hrál nějak falešně. Chtěl bych zpátky vstupné.“
„Zpátky vstupné? Vždyť jsme přece hráli – a hráli jsme jen kvalitní hudbu, vážený pane, to byl přece Mozart, nebo mi snad chcete říct, že neznáte Mozarta? To jste mi ale kulturní barbar.“
„Mozarta znám, ale v tom, co jste hráli, jsem ho opravdu nepoznal. To jste si to nemohli trochu nacvičit?“
„Vy možná máte čas na cvičení, ale my, pane, my jsme profesionální hudebníci, my nemáme čas cvičit, za cvičení nám nikdo nezaplatí, my musíme hrát! Ale teď už nerušte, za půl hodiny máme další koncert, hrajeme Bacha, a já ještě musím sehnat noty. Nechcete si nás přijít poslechnout?“

Naštěstí se mohu válet smíchy, ještě se mi nestalo, že bych na koncertu slyšel nesecvičenou kapelu. I když, jak se říká, není všem dnům konec…

Všechny příklady mají jedno společné: jak hospodský, tak obkladač i dirigent na svého zákazníka prostě kašlou – to nelze vyjádřit jinak. Jaký má tedy vztah ke čtenářům novinář, který pustí do světa článek s hrubkami, navíc psaný slohem žáčka zvláštní školy? Řekl bych, že stejný jako výše zmíněný sečtělý hostinský, zemitý obkladač (štěstí, že pán nepotřeboval položit dlažbu) či zaneprázdněný dirigent.

Jaký vztah ke čtenářům má asi novinář, který nejprve umně sloučí neslučitelné – konkrétně projev diskutujícího vůči diskutujícímu (tedy obdobu běžného hovoru) s formou a obsahem „profesionálního“ článku (tedy obdobu tištěných novin) proto, aby mohl jakékoli gramatické náckování pěkně hodit do jednoho pytle, zesměšnit a odsoudit?

Však také panu novináři v diskuzi pěkně vyčinili.

Ještě že tu máme tolik grammar-nácků.

 

Diskuze k článku je i zde http://www.diskuteri.eu/tema/11133

Advertisements