Štítky

, , , , , , , , , ,

Poslední dobou lze stále častěji číst články o tom, jak upadá žurnalistika obecně, webová zvláště. Stále častěji vyplouvají na povrch střípky informací o tom, jak „moderní“ weboví novináři píšou své – no, řekněme – články. Přiznávám, že skutečně nevím, jak píšou, ale mnoho práce ani mnoho umu do svých děl vskutku nedávají.

Není tomu tak dlouho, co jsem se neudržel, a napsal do diskuze na živě.cz krátké a jednoduché doporučení autorům, aby vrátili maturitní vysvědčení, pokud vůbec nějaké mají, neboť se špatně učili, když mají problémy i se základní gramatikou (o stylu ani nemluvě).

Krátce po té se málem stal zázrak. Rapidně ubylo pravopisných chyb, jakkoli styl stále pokulhával, ale díky Bohům alespoň za to. Skutečně, nevěřili byste mi, jakou mi to udělalo radost. Tedy, než jsem se trochu ohlédl zpět a zavzpomínal na doby, kdy internet doma byl ještě vzácný. Podívejte se například na tyto výlety do minulosti:

Zdají se vám tyto staré články lepší, než ty, které na dnešních webech čteme dnes? Ano? Máte pravdu! A víte, co je na tom smutného? Že tehdy psali takřka titíž lidé, co na stejných či podobných webech píšou i dnes. Tudíž vývoj nevede ke zlepšení oproti minulosti, ale naopak. Najdeme i další rozdíly. Starší články byly sice zhruba stejně dlouhé, jako ty, co vidíme na webech v současnosti, ale zdají se poněkud obsažnější. Jako by v nich bylo více informací. Jako by se tehdy snažili psát stručně, ale obsažně. A jako by se dnes snažili psát ve stejném stylu, ale prostě nějak nemají moc o čem.

Jistě, rozdíly na které poukazuji, jsou také dány dobou. Vzpomínám si, že kolem roku 1999 a 2000 jsem ještě měl čas se i v práci na chvíli zastavit a přečíst si noviny, pokud byly z oboru. Tehdy kupodivu taková činnost nebyla trnem v oku majitelům a šéfům. Naopak, tehdy bylo takřka normální, že se člověk snažil udržovat si přehled v oboru čtením odborných časopisů a to v pracovní době. Jak by asi různí vedoucí pracovníci reagovali nyní? Už to slyším: „to si čtěte doma, tady pracujte, ostatní taky nestíhají…“ nepoznáváte to?

Je také možné, že i novináři jsou pod stejným tlakem; jen tak tak stíhají přepisovat zprávy z četky a upravovat automatickým translátorem přeložené výseky ze zahraničních webů. Jak jinak si vysvětlit, že člověk, který o sobě tvrdí, že je novinář, dokáže napsat článek plný vět podobných této perle (cituji doslova):

Velká Británie by mohla být první evropskou zemí a také státem s mnohem rozsáhlejším dopravním systémem než třeba právě v Nevadě, kde se provoz omezuje jen na několik měst v poušti a pak pochopitelně dálnice.

Všimli jste si, jak je tato věta nesmyslná? Neohánějte se vytržením z kontextu, kontext na gramatickou strukturu věty nemá vliv. Tato věta jasně říká, že by se Británie mohla stát první evropskou zemí. Také říká, že by se mohla stát státem s rozsáhlejším dopravním systém než v Nevadě. A nakonec říká, že se v Nevadě jezdí jen v několika městech v poušti a na dálnici. Prostě jde jen o slova naskládaná za sebou a možná i na sebe – pouze díky tomu, že víte, o čem má článek být, odhadnete, co měla asi znamenat. Správně by měla věta znít asi takto:

Velká Británie by tak mohla být první evropskou zemí, kde se automatické vozy testují. Pro Google to bude důležité, protože zkušební provoz by probíhal v mnohem rozsáhlejším dopravním systému než jak je tomu v Nevadě, kde se tyto vozy testují jen na dálnicích a v několika městech na poušti.

Zatímco originální věta neříká nic ani v kontextu, ani bez něj (tedy říká, ale něco docela jiného, než autor chtěl), upravená má smysl i bez zbytku článku. Neumím si představit situaci novináře, který vypustí článek (viz předchozí odkaz) takové kvality. Patrně musí být zoufalý a zoufale zavalený prací. Patrně nemá po ruce žádného korektora (či alespoň kamaráda novináře), co by jeho dílo přečetl a řekl – chlape, nepiš tak rychle, čti po sobě, nebo raději nepiš vůbec.

Možná, že dnes novináři nejsou o tolik horší, než jací byli ještě v nedávné minulosti. Možná, že je na ně vyvíjen stejně stresující tlak jako na mnoho jiných zaměstnanců, možná proto nemají čas svá veledíla po sobě přečíst aspoň s odstupem jedné hodiny. Možná nemají (kvůli snižování nákladů) k dispozici korektora, který by se chytil za hlavu a opravil to nejhorší.

Nebo se možná staří novináři již vyčerpali a z těch mladších dělají novináře lidé, kteří by nikdy psát neměli (ne bez kontroly a korekce někým jiným).

Nejhorší na celé situaci je ovšem něco jiného. Mnoha čtenářům totiž pravopisné či stylistické prohřešky nevadí. Dokonce mají ty, kteří se vůči kvalitě článku ohradí, za pitomé hnidopichy, co by udělali lépe, kdyby mlčeli, nebo lépe vůbec nečetli jejich oblíbené weboviny. Takoví lidé nechápou, že jazyk je vizitkou novináře i časopisu, třebaže webového. Nechápou, že kdyby oni pracovali tak, jako novinář, který neumí napsat článek ve srozumitelné formě a bez prohřešků vůči pravopisu či slohu, tak by si patrně nevydělali na slanou vodu. Nebo tak možná pracují sami?

Tohle ovšem já nerozhodnu, ani nevyřeším. Tak o tom alespoň píšu.

 

Informace:
Diskuze k článku je zde http://www.diskuteri.eu/tema/10864

Reklamy