Štítky

, , , , , , , ,

Po delší době jsme si pustili starší seriál, legendární Twin Peaks, a já si, mimo úžasného a temného příběhu, (sakra, pořád je mi líto Audrey) užíval věcí, které jsem dlouhou dobu v televizní době postrádal. Totiž skutečného mistrovství celého díla a to včetně úžasného dabingu, jaký dnes už těžko někdo udělá.

Ano, i dnes, v době rychlého dabingu na jednu klapku, se občas najde dobré řemeslo, třeba Gilmorky nadabovali velmi dobře, nebo s tou šílenou Ally McBealovou si také dali opravdu záležet, ale v dabingu TP je prostě něco víc.  Nebo je prostě něco víc v samotném příběhu agenta, pardon, zvláštního agenta Coopera.

Seriál začíná na dnešní dobu velmi zvolna a vlastně i zvolna pokračuje, ale přeci se člověk chvíli nenudí. Není nuda sledovat jak si agent Cooper vychutnává ranní šálek kávy, není nuda sledovat Medi sedící na molu a rozhodně není nuda sledovat jak se příběh sem tam otře o nějakou událost či postavičku jen tak mimochodem, jak jen na okamžik někdo vstoupí do děje, ale vstoupí tam jako plnohodnotná postava s vlastní historií, sny a problémy. Nic není potřeba vysvětlovat, protože to každý instinktivně chápe.

Příběh jde zvolna, plynule, ale nezadržitelně k tragickým koncům. Sovy létají, trpaslík tančí, objevuje se obr, temnotou se plíží Bob.

Temnotou budoucí minulosti, čaroděj touží prohlédnout. Je jen jedna šance mezi světy, ohni, se mnou pojď.

Červená opona zavlaje v lese černém jako šálek vynikající kávy.

Sovy přilétají.

Mhm, ten seriál je vážně stále krásný.

I když je to už dobře patnáct či téměř dvacet let, co jsem prvně s napětím sledoval příběh městečka plného naprosto ujetých lidí.

Jen sovy jsou stále stejné.

Ale pozor na sovy.

Sovy nejsou, čím se zdají být.

Reklamy