Vskutku nevím, čím to je, že jsem se na (téměř) stará kolena stal tak paranoidním. I když, co já vím, třeba jsem byl paranoidní už dříve, jen jsem to tak nějak nevěděl.

A nebo možná věděl…

Vzpomínám na mladé letá v hen tom onom komunizme, kdy nebylo nikterak neobvyklé zanechat občanku zástavou třeba za zapůjčenou lodičku či tak, vždyť kdo by si nějakými osobními údaji pomohl, že.
Ale pak přišla hen ta oná revoluce a člověk začal být na osobní data poněkud opatrnější. Ne o mnoho, ale přeci jen trochu víc.
Začaly se totiž prodávat databáze podnikatelů a začaly chodit reklamní papírové spamy a jiné roztomilosti – jako například veliké, zlatým písmem nadepsané obálky oznamující zaručenou výhru (tedy ne výhru jako takovou, ale postup do dalšího kola) v dalším báječném slosování Readers Digest (česky) výběru. I klíče volajaké k tomu přidávali.
Ale to bylo v dřevních dobách… I když, upřímně, nevěřím, že by Readers Digest už neposílal další klíče s šancí na výhru…

Nu, na internetu jsem byl vlastně paranoidní už tak nějak od začátku… Naštěstí jsem tento nový svět objevil v době, kdy bylo běžné vystupovat pod přezdívkou a fotky si na ikonky dávali jen exhibicionisté nebo obzvláště pěkná děvčata. Tedy častěji šlo o cizí fotky než o ty pravé. Ano, to se ještě mamedia jmenovala mamedia…

Jistě, dnes, po téměř patnácti letech, se taková anarchie může zdát mnohým naprosto k neuvěření, ale je to tak. Dokonce bych řekl, že nejen, že bylo lepší a zdravější vystupovat na netu, kde nevíte kdo zrovna čte vaše slova, pod přezdívkou, než pod občanským jménem (všimněte si: občanským, nikoli pravým. Kdo ví a co je vůbec pravé jmeno?), ale tvrdím, že je to zdravější a lepší i dnes a stejně tak to bude platit i v časech, které teprve přijdou.

Proč? Nu, například přezdívky se zbavíte snáze, než občanského jména, když je čas na změnu. Eeeee…. opravdu jsem to řek? Já? Když AdDragona táhnu s sebou už nejakych čtrnáct let? Nicméně je to pravda. Záčkovi školáčkovi by nehrozilo kyberšikana, kdyby přestal být cojávím TýTríOjlem4. a mohl se vzápětí stát BradaVicíČ6, jen Pepou Vomáčkou být nepřestane (tak snadno). Uchazeči o zaměstnání by se nemuseli bát, že si jejich budoucí chlebodárce vygooglí nenávistné výroky proti SSSR, RVHP či EU a vyhodnotí ho jako nebezpečného radikála, kterého přeci nemohou v mezinárodní firmě zaměstnat a co je jim do kontextu ve kterém to bylo řečeno.
Ano, internetový svět byl sice anarchističtější, i když ne o moc, ale mnohem mnohem svobodnější.

A svoboda je důležitá.

Také anonymita je důležitá. Je totiž snazší neuvést svá osobní data, než se je snažit ochránit.

Ale proč o tom píšu… to máte tak, chtěl jsem si na AndroidMarketu koupit aplikaci. Ano, jde to. Ne dlouho, ale konečně. Jenže to má, jak je obvyklé, háček. Možná přímo Hák. Nebo Hack?
Google vás nechá zaplatit kartou. Ok, proč ne.
Google chce adresu. Hrome, proč ji chce?
Google chce telefon. Tedy číslo… prý kvůli případným problémům.
Google toho chce poněkud moc.

Škoda, tu aplikaci jsem opravdu chtěl, ale ta cena se mi zdá přeci jen poněkud vysoká. A nejde o těch 34,50 Kč.

Budu muset počkat na paypal, tam stačí email a číslo karty. A jde to.

Vzpomínáte si ještě na film Síť?

Opravdu jsem paranoidní?

Opravdu po mně nejdou?

… chceš-li vědět víc, zmáčkni Enter.
—- Press Enter —–

Psal o tom už John Varley – někdy v letech 1976 až 1981. Mimo jiných…

Reklamy